Stručná historie kostela sv. Vojtěcha

Od první stavby k uvedení řádu dominikánů

23. dubna roku 1186 český kníže Bedřich provdal svou dceru za syna míšeňského markraběti pravděpodobně v prvním ústeckém kostele, který byl součástí knížecího hradiště. Stanovení obřadu na den svátku sv. Vojtěcha podpírá domněnku, že kostel byl tomuto světci zasvěcen již tehdy.

Během doby se z původní trhové osady stalo opevněné středověké město, jež do svých hradeb pojalo i samotný hrad, který vyrostl z někdejšího hradiště, a jeho kostel. Dříve hradní kostel zatím změnil pod gotickou přestavbou svou tvářnost, již si uchoval až do konce 17. stol.

Roku 1617 katolický purkmistr Arnošt Schösser z Emblebenu povolal do města řád dominikánů, jehož prostřednictvím chtěl bojovat proti luterství, jehož početní vyznavači navštěvovali sousední kostel Panny Marie. Tento záměr se mu však stal osudným, když byl svými nekatolickými protivníky zabit ještě před slavnostním uvedením řádu.

Barokní kostel a koncertní síň

V roce 1704 psal převor Hyacint Missenius městské radě o úmyslu vybudovat nový chrám. Realizace byla svěřena významnému litoměřickému architektu Octaviu Broggiovi, který se při návrhu na přání převora inspiroval kostelem sv. Voršily v Praze. Kostel byl vysvěcen roku 1731. Tato výrazná přestavba byla v dějinách kostela poslední a současný stav tak odpovídá barokní podobě.

Odchodem dominikánů v roce 1950 skončila církevní funkce kláštera i kostela sv. Vojtěcha. Roku 1967 přikročila památková huť Okresního stavebního podniku v Ústí n. L. k náročné opravě, která si vyžádala přes 6 miliónů Kč a trvala pět let. Skončilo tak nešťastné období, kdy byl chátrající kostel využíván jako sklad pneumatik.

Roku 1972 se bývalý klášter stal sídlem Krajského střediska státní památkové péče a ochrany přírody. Prostory kostela byly adaptovány na výstavní a koncertní síň Bedřicha Smetany.

"Vyvrcholením adaptace kostela bylo pořízení nových varhan, speciálně pro tento prostor navržených prof. dr. J. Reinbergrem a prof. K. Hronem a vyrobených n. p. Varhany v Krnově."

Svatovojtěšské varhany

Původní nástroj

Do barokní novostavby velkého klášterního byly jistě pořízeny odpovídající varhany. Můžeme se domnívat, že byly po zrušení kláštera za josefínských reforem prodány. V kostele, který byl nadále v provozu, hudbě sloužil čtyřrejstříkový pozitiv s pedálem.

Při obnově kláštera byly objednány dvoumanuálové varhany za 1 900 zl. u bratří Fellerů, přispěli na ně i členové císařského domu. Na konci 19. stol. byly nahrazeny jednomanuálovým nástrojem od Leopolda Breinbauera z Ottenheumu u Lince. Jejich dispozice byla následující:

Manual

Bourdon 16'
Principal 8'
Bourdon 8'
Viola 8'
Salicional 8'
Octave 4'
Flauto 4'
Kornet 2x
Progression 4x

Pedal

Subbass 16'
Violonbass 8'
Kvintbass 6' + 4'

V 60. letech 20. stol. byl vrak zdevastovaného nástroje použit firmou Rieger-Kloss k přestavbě varhan v Trhových Svinech.

Varhany Rieger-Kloss opus 3393

Po rozsáhlých opravách budov chrámu a přilehlého kláštera byly v roce 1972 na kůr kostela sv. Vojtěcha instalovány velké koncertní varhany s 47 rejstříky, třemi manuály a pedálem, mající 3 572 píšťal, z nichž největší přesahují délku 6 m — právě ty jsou vizuální dominantou nástroje, jenž se pyšní šestnáctistopým měděným principálbasem v prospektu.

Nástroj nesoucí opusové číslo 3393 postavila krnovská firma Rieger-Kloss. Varhany byly navrženy speciálně pro prostor kostela, jenž byl adaptován na koncertní a výstavní síň. Postavení varhan symbolicky zakončilo opravu barokní architektury a započalo novou etapu, jejímž ideálem bylo spojení památkové hodnoty se současnou kulturou.

Dispozice varhan navržená dr. Jiřím Reinbergerem, prof. AMU v Praze a prof. Karlem Hronem v souladu s koncertními ambicemi naplňuje univerzální zvukový ideál. Takřka nevyčerpatelné možnosti nabízejí především bohatě zastoupené a kvalitně konstruované jazykové rejstříky (na třetím manuále a v pedále zastoupeny dokonce pyramidou 16' 8' 4') a jak početné tak pestré mixtury.

Za intonaci píšťal, jejíž kvalitu a ušlechtilost dokládá např. vskutku přesvědčivá Flétna příčná 2' v pozitivu, byl zodpovědný Rudolf Hanzlík. Prospekt varhan a mensury píšťal navrhli Ota Veverka a Přemysl Morys, konstrukční návrh zhotovil František Němeček. Právě z konstrukčního hlediska mají svatovojtěšské varhany primát — jedná se o první velký koncertní nástroj firmy Rieger-Kloss s mechanickou trakturou a zásuvkovou vzdušnicí.